Ves Sedliště leží v nadmořské výšce 505 m n.m. na levém břehu řeky Svratky (dříve Švarcavy), která zde kdysi tvořila hranici mezi Královstvím Českým a Markrabstvím moravským. Stavení se rozkládají v těsné blízkosti řeky ve dvou řadách kolem silnice ve směru SZ – JV.

Sedliště na mapě 1. vojenského mapování z let 1764-1768

Název obce vznikl pravděpodobně z podstatného jména sedliště = místo, kde se někdo usadil, místo osazení. První zmínka o Sedlištích se sice datuje do roku 1398, kdy se zmiňují jimramovské louky u Sedlišť, ale je pravděpodobné, že vznik vsi lze zasadit do tzv. německé kolonizace v polovině 13. století.

Smyslem královské kolonizační politiky bylo získání nových dávek a poplatků jak od kupců, tak samotných měšťanů a jejich poddaných. V jejím rámci vznikly i obce na Poličsku, a to zpravidla v údolích podél potoků. Do velkolepého kolonizačního plánu Přemysla Otakara II. náleželo i založení královského věnného města Poličky roku 1265 podél Trstenické obchodní stezky spojující Moravu a Čechy. Pro ekonomické zázemí nového města bylo vytvořeno samostatné panství, k němuž připadly všechny okolní vsi. Podle listiny z roku 1474 šlo o obce Borová, Kamenec, Modřec, Nedvězí, Oldřiš, Rybná, Sádek, Sedliště, Telecí, Trhonice, dále v Korouhvi 8 usedlostí a mlýn, v Širokém Dolu 7 lánů a v Radiměři 4 lány. Roku 1493 byl koupen Makov a 3 usedlosti v sousedním Újezdci a v r. 1586 koupena Česká Radiměř.

V knize „Dějiny města Bystrého“, sepsané ředitelem měšťanské školy Václavem Batíkem je na str. 22 uvedeno : „Obec Sedliště odváděla r. 1555 velkostatku města Bystrého platy obilní „poškorny“ řečené“ – každoročně 13  strychů  žita, ovsa  (poškvrn) a 10 slepic. Důvod tohoto poplatku ale není znám.

Registra urbární z r. 1552 uvádějí jako zákupního rychtáře v Sedlištích jistého Vaňka. Porovnáním s ostatními zdroji lze říci, že se jedná o Václava Oujezdeckého z Morašic, příslušníka starobylého vladyckého rodu, jehož prvotním sídlem byly Morašice u Litomyšle. Zik­mund z Morašic seděl r. 1515 na blízkém Újezdci. Král Ferdinand mu potvrdil r. 1529 vladyctví.  Zikmund byl ženatý s Kateřinou ze Sendražic, s níž měl dva syny Václava a Jiříka. Václav měl za manželku Mandalénu z Rokytníka. Jan, syn jednoho z bratrů, byl úředníkem na Chropyni ve službách Jindřicha Slavaty z Chlumu. Pak žil na dvoře v Plumlově. Mikuláše Oujezdeckého z Morašic uvádí J.F.Svoboda ve Vlastivědě moravské – Novoměstský okres v letech 1593 – 1597 jako úředníka novoměstského panství. Panství tehdy vlastnil Vilém Dubský z Třebomyslic.

Výtah z register urbárních 1552 pro ves Sedliště

K sedlišťské rychtě tehdy patřilo 7 prutů polí, což bylo 2-3x více, než měly ostatní rodiny v Sedlištích. Rychtář ovšem platil úrok jen z 1 prutu pole. V celých Sedlištích bylo tehdy 15 gruntů, z toho 1 rychta a mlýn. Dále byla ve vsi výsadní krčma.

Jména hospodářů : Vaněk rychtář, Vašek horní, Martin Trpínů, Bartoš Ventrusů, Jan Nováček (?), Jíra Panků, Vaněk Vernausů, Jan mezník, Martin F….ků(?), Matěj Fiksa, Jan Horů, Jan Kubatů, Vondra Stanků, Jan Ventrusů, Pavel mlynář[1]

Škola

Škola v Sedlištích nikdy nebyla. Děti proto chodily do Jimramova, kde je učitel poprvé zmiňován roku 1559. Od obce dostával plat ve výši 3 groše. O pár let později daroval (asi r. 1565[2]) sedlišťský rychtář vladyka pan Václav Oujezdský[3] z Morašic louku u Sedlišť na věčné časy jimramovskému kantorovi a varhaníkovi s podmínkou, že mlynář Karel Klečka na svůj náklad vystaví v Jimramově školu. Louka se od těch dob nazývá „Kantorka“. V roce 1602 se tehdejší učitel Bohuslav dostal do sporu s farářem o plat. Jako reakci na tento spor vytvořil Jan Dubský z Třebomyslic tzv. Pořádek církevní obsahující 18 artikulů. Roku 1605 byla vydána další listina, v níž představitelé obce stanovili povinnosti pro učitele, a v roce 1606 smlouva, podle které měli faráři dávat rektorům 6 zlatých (ze svého desátku) na stravu. Škola byla vysvěcena 16.1.1609 a nalézala se ve stavení vpravo před kostelem (dnes čp. 72). V následujícím roce pak vydala městská rada Řád pro školní správce. Mezi jednotlivými body nalezneme například “povinnost vésti vzorný mravní život” či způsob výuky, kde byla důležitá zejména “mravní výchova svěřených dětí a učení jich hudbě a jiným pobožným věcem”. Až do roku 1620 byla protestantská, poté ji zabrali katolíci. V roce 1799 ji koupil za 404 zl. od vrchnosti Izidor Čermák. Tomu zakázán šenk i hlučné řemeslo pro blízkost kostela. Bydlel v 1. patře, dole v přízemí škola až do r. 1801.

Mlýn

Zatímco Jimramov měl samostatné panství, Sedliště náležely k panství poličskému. Nepřipadalo proto v úvahu, aby zdejší poddaní chodili mlít mouku “na moravskou stranu”. Od nepaměti tu proto stál mlýn, který roku 1569 koupil od Pavla mlynáře Jan Mrhal za 930 kop. Vlastnil jej až do roku 1572, kdy jej prodal za 930 kop Beneši Čeitovi a sám od vla­dyky Václava Újezdeckého z Morašic koupil rychtu.[4]

Roku 1575 mlýn opět změnil majitele. Na pět let se jím stal urozený pán Jan Toman Pečický z Roklína. Cena mlýna byla stále stejná.

V gruntovní knize se uvádí zápis : „Léta 1579 v pondělí před sv. Šimonem a Judou ( tj. 28.10.[5] ) Jan, rych­tář sedlišťský všecku svou spravedlnost, což se jí na tomto mlejně najde k obci poličské za škody a outraty, kteréž obec poličská skrz něho na soudu komorním proti panu Hertvíkovi Žehušickému vzala od­vedl.“ Je tedy zřejmé, že rychtář Jan Mrhal byl zainteresován do nějakého sporu města Poličky a Hertvíka Žehušického. Prozatím marně jsem pátrala po bližším vysvětlení tohoto zápisu, ale Jindřich Růžička v „Dějinách města Poličky“ uvádí, že hlavní příčinou sporů mezi oběma vrchnostmi byla vesnice Nedvězí patřící Poličce, ale ležící v samém sousedství Bystrého a náležející k jeho farnosti a školnímu obvodu. Šlo o rozpory o odvádění desátků kněžím a platů učitelům, ovšem sváry byly i o udržování cest a mostů, o pasení dobytka v společných stádech nebo o plnění povinnosti k obci.

V zachovacím listě, který byl Janovi a jeho rodině vystaven r. 1582 je Jan i nadále uváděn jako rychtář sedlišťský. Konflikt s vrchností tedy urovnaly peníze a Jan o rychtu nepřišel.

Roku 1580 koupilo město Polička celý sedlišťský mlýn za 225 kop. Z rozdílu ceny je vidět, že mlýn za pět let, kdy jej vlastnil Pečický z Roklína, velmi sešel a dal by se zřejmě nazvat ruinou. Patrně došlo k rekonstrukci mlýna, neboť o několika následujících letech sice chybí zprávy, ovšem již v roce 1588 je na sedlišťském mlýně mlynář Matěj, prozatím nejstarší doložený předek rodu Sedliských. Ten za mlýn opět zaplatil vyšší cenu, tedy 900 kop. Jak je z rodové historie patrné, rod Sedliských žil v sedlišťském mlýně od r. 1588 až do r. 1815, tedy nejméně 227 let.

Na velikonoce roku 1601 zřídila poličská vrchnost v Sedlištích ve mlýně Matěje mlynáře prodej soli. Tím značně zkrátila zisky města Bystrého, které mělo na prodej soli výsadní právo. Zřejmě po mnoha bezvý­sledných jednáních poličských a bysterských měšťanů se do sporu vložil sám majitel bysterského panství Jan Bezdružický z Kolovrat, když 31.8.1602 zaslal městu Poličce „ceduli řezanou“, v níž žádal poličské měšťany, aby: „trh a prodávání soli vaší obecní, nemajíce na to od jeho milosti královský žádnejch vejsad a obdarování, čehož nikde od starodávna ani za paměti lidské v té vsi Sedlištích nebejvalo, nově u Matěje Mlynáře, poddaného svého, sobě zarazili…. v předešlej starodávný způsob zase uvedli a mně pokutu pro­padenou dvaceti kop grošův českých odeslali.“ Z toho je patrné, že v sedlištském mlýně se sůl prodávala nejméně jeden a půl roku.

bývalá rychta (pravo) a mlýn (v pozadí)

Vesnická samospráva

Každá vesnice měla své úředníky, kteří po složení přísahy vykonávali v obcích nejnižší stupeň vrchnos­tenské správy. Kniha přísežní poličského panství vedená od roku 1698 dokládá v tomto roce tyto přísežné zástupce obce Sedliště: rychtář Martin Polívka, konšelé Mikoláš Tobiášů, Marek Kroulík, Matěj Sedlistský, Jan Sobota, mejtný Mikoláš Tobiáš, kominík Matouš Buřval

Třicetiletá válka

Ačkoliv Sedliště patřilo k poličskému panství, kvůli blízkosti Jimramova se jeho historie v dobách válečných spojuje právě s tímto městečkem.

R. 1621 táhlo Jimramovem vojsko polské. Zámeckého hejtmana jimramovského Rychnovského z Louňovic, který před nimi prchal, na útěku ve Věcově Poláci zavraždili (viz pamětní kámen u věcovské rychty). Odtud táhli Poláci na Bystřici. Bystřičtí žádali Jimramov o pomoc. Společně potom Poláky napadli a rozehnali.
R. 1624 přišli do Jimramova Španělé, ale asi se jim zde nelíbilo, poněvadž se za týden vrátili do Bystřice, odkud do Jimramova přišli. Koně, které Španělé v Bystřici uloupili jim jimramovští částečně odkoupili, částečně pobrali a bystřickým zpět prodali.
Od roku 1640 dolehly však na Jimramov útrapy války plnou měrou.
Od 11. 8. 1640 do 27. 4. 1641, od 7. 9. 1642 do 16. 10. 1642, od 28. 5. 1643 do 23. 12. 1643, od 28. 9. 1645 do 31. 12. 1645, od 10. 11. 1647 do 8. 1. 1648 táhlo Jimramovem  4772 jezdců a 1646 pěších. Pohoštění stálo 1177 zl 15 grošů.
16. června 1643 přišlo do městečka 1500 Švédů, dali se pohostit, výpalné  vyplatit a potom Jimramov vyplenili a zapálili. Při tom vyhořela jimramovská tvrz  a nebyla již obnovena. (zdroj: https://goo.gl/xtRsQX)

Války o dědictví rakouské (1740-1748)

Také v této válce prošlo Jimramovem mnoho různých vojsk a ubytování jejich úplně vyčerpalo jmění vrchnosti i poddaných tak, že jmenovitě poddaní až k zoufalství  přivedeni byli.
R. 1742 dva husarské pluky po 6 dní v Jimramově ubytované nadělaly veliké škody na majetku vrchnosti i poddaných. Ze zámecké jídelny (officírny)  konírnu udělali, všechny sklepy a sýpky zotvírali, co v nich bylo odnesli, jedlé snědli, ostatní zničili.
V dubnu r. 1741 musil Jimramov vydržovat 2000 mužů jízdy a 3000 pěších vojska saského.  Obyvatelé neměli co jíst, čím dobytek krmit a nemohli ani zaset. Dobytek pustili, aby si sám v lesích potravu hledal. (zdroj: https://goo.gl/xtRsQX)

Napoleonské války (1803 až 1815)

Vyjma jedné krátké zprávy nenalezl pisatel této kroniky zápisů místních, které by jednaly o průchodu nebo pobytu vojsk ať rakouských nebo cizích v Jimramově. V pamětní knize Jiřího Vrbasa z Písečného jsou zmínky o velkém verbování a braní na francouzskou vojnu r. 1796, veliké drahotě, rekvírování přípřeží, což asi bylo v Jimramově také.
R. 1805 11. 11. byli Francouzi ve Vídni, 19. 11. byli již v Brně a Jihlavě. Vojsko rakouské před nimi ustupovalo od Čes. Budějovic, od Jihlavy přes Vel. Meziříčí, Křižanov, Strážek, Rožínku, Bystřici a Písečné. Do Jimramova vtrhli Francouzi od Poličky, městečko „plundrovali“. Průchodem vojsk francouzských celý kraj velmi trpěl, neboť Francouzi se zde zásobovali. Rekvírovali i koně. Francouzské oddíly procházely naším krajem v prosinci 1805 a v lednu 1806.
R. 1813 přišlo do Jimramova 32 francouzských šasérů (tj. střelců), kteří byli ve stavu tak zbídačeném, že je jimramovští musili v pravém slova smyslu od košile obléci. (zdroj: https://goo.gl/xtRsQX)

Válka prusko-rakouská r. 1866

Od 21. 5. 1866 procházelo Jimramovem nejprve vojsko rakouské pak pruské. Dne 21. 5.  – 27. 5. jeli Jimramovem rakouští  husaři do Čech. Hnáno bylo 240 volů pro zásobování armády.  Dne 27. 6. – 29. 6. jelo 748 vozů zásobních, dne 5. 7. projeli kyrysníci, 9. 7. pluk hulánů.  9. 7 jim v patách přišli Prušáci v síle 6156 mužů pěchoty, 1 oddíl husarů, 1 baterie děl, 100 koní. Rekvírovali 25 centů masa, 18 měr žita – semlet, 2 sáhy dříví, 100 centů ovsa, 10 centů chleba, 80 mázů hřebíčkové kořalky, 800 mázů piva, 400 mázů vína, 11 centů tabáku, 10.000 kusů cigaret – vše ve dvou hodinách odevzdati!
Dále Jimramovem projížděly následující vojenské oddíly: 10. 7. proviantní kolona 150 mužů, 80 koní, 27. 7. oddíl 200 mužů, 120 koní přípřeže, 850 m. pěchoty, 18 důst., 57 koní, 24. 7. zásob. kolona 120 m., 120 koní, od 25. 7. do 30. 7. malé oddíly celkem 150 m., 5. 8. vozová kolona 20 m., 1 dúst., 5 k. voj., 30 selských vozů s 60 koňmi., 7. 8. 821 m. pěchoty, 28 důst., 40 koní, 8. 8. jízda 100 m., 187 koní, 9 důst., 9. 8. 150 m., 6 děl, munič. vozy, 200 koní, 5 důst. Tento oddíl byl v Jimramově 4 neděle, 10. 8. ulánský štáb 5 důst, 35 mužů, 36 k.
2. září 1866 Prušáci odešli a víc žádný nepřišel. (zdroj: https://goo.gl/xtRsQX)

Události v obci Sedliště

Pravděpodobně od 18. století se těžil v místním lomu vápenec k výrobě vápna

V roce 1777 vyhořely domy čp. 6 a 7 a mlýn č. 2

1810-29 – vyhořely dům č. 26, 15 a stodola 14, Hašení se zúčastnil sbor dobrovolných hasičů z Jimramova. Zvon z kaple zachránil hasič F. Menšík, hodinář a měšťan z Jimramova. Chalupa č. 27 nebyla znova vystavěna. Stavební parcelu koupil Josef Lidmila č. 11

1852 postavena katol. kaple. Sedláci naváželi materiál a chalupníci vykonávali pomocné práce zdarma. Dnes je nad vchodem je umístěna pamětní deska se jmény 10 padlých v 1. sv. válce. Kaple byla tehdy vystavěna zdejšími obyvateli na vlastní náklady. V kapličce je umístěn funkční zvon z roku 1959. Vedle stojí kamenný kříž z roku 1854, na němž je umístěno tělo Páně a v pozadí stojí dnes již nově vysazené 2 lípy, které nahradily staré, již značně duté. V kapličce byly až do nedávné doby pravidelně slouženy májové pobožnosti a pravidelně je zde každý rok sloužena mše u příležitosti svátku sv. Václava, kterému je kaple zasvěcena.

1854 postaven kříž u kaple. Kovový korpus zřízen r. 1875

27.8.1880 vznikl požár ve stavení č. 12, v krátké době se při suchém počasí a větrem oheň rozšířil na čp. 27, 30, 1, 2, kapličku a stáje č. 11. Hašení se zúčastnil sbor dobrovolných  hasičů z Jimramova. Zvon kaple zachránil hasič F. Menšík, hodinář a měšťan Jimramova. Vavřínova chalupa č. 27 nebyla znovu postavena. Stavební parcelu koupil Josef Lidmila č. 11

1880 rozdělení obce s Trhonicemi. Tím vznikají dvě samostatné obce.

1882 zřízen ve statku č. 3 ( Jan Caha ) hospodářský lihovar . Zanikl v době 1. světové války

1891 – 4.9. vznikl požár hospodářské budovy č. 3, v krátké době se rozšířil na čp. 4, 5, 6, 7, 8, 28 a 28b. Všechny lehly popelem. Hasičský sbor v obci nebyl a stříkačka dopravovaná z kolny mlýna bez oje se zřítila s kopečka u č. 7 k hořící budově č. 3 a citelně poškozena. Od úplného zničení ji zachránil prof. filologie Frant. Buřval, dlící na dovolené u svého bratra v domě č. 1. Příčina požáru neobjasněna.

1894 – ustaven Sbor dobrovolných hasičů (31 členů), postaveno hasičské skladiště

1900 požár č. 9 – Škorpík. Stavení celé dřevěné úplně shořelo.

1903 krupobití – 19.7. večer. Oblast Žákovinská a část Šimberecká zničena úplně

1906 požár mlýna č. 2 – 9. července v noci vyhořel mlýn Albína Kadlece. Oheň vznikl v mlýnici. Mlýn nebyl znovu obnoven. Hlavní budova zvýšena na poschodí pro tkalcovnu.

1908 vysázeno 60 ovocných stromů po obou stranách silnice v obci na počest 60 let vlády císaře Frant. Josefa. Stromky postiženy rakovinou zhynuly. Pouze jedna třešeň před č. 1 za­chována.

1910, dne 4.8. utlumen požár v továrně ( bývalém mlýně č. 2 ). Nájemce R. Pohl z Dolní Dobrouče od­stěhoval 60 ks mechanických tkalcovských stavů a provoz byl zastaven.

1914-18 Během války bylo vázané hospodářství a velký nedostatek potravin – byly jen na lístky : chlebenky, moučenky, cukřenky, mýdlenky, tabačenky atd.. Byl nedostatek kuřiva. Nahrazo­ván tabák různým listím i bodláky. V obci bylo umístěno 31 uprchlíků z Východní Haliče, vesměs Židů. Byly to rodiny : Edling ze Stanislavi, Gruber ze Sokalu, Weitz a Tetner z Kolomyje, Falik a Halfenbein z Otinic. Počínali si dosti drze. Dostávali od státu podporu, obchodovali a keťasili se vším možným zbožím. ( byli v domech 9, 20a, 27 ). Do obce přišli prázdni, zpět byli na útraty obce odvezeni se značnými zavazadly. „Rádi viděli jsme jejich paty“.

1920, dne 16.8. v poledne zapálil blesk stodolu Jana Cahy čp. 3 – rychlým zásahem domácích osob byl oheň uhašen. Mor.-slezská pojišťovna udělila peněžitou odměnu zasahujícím občanům i po­žárnímu sboru.

1921, dne 24.7. zapálil neznámý žhář dřevěné stavení Fr. Puchara čp. 14 – shořelo do základů

1922 trvale suché počasí. Otavy se nesekaly, jařiny vyschly. V únoru povodně. První polovina března velmi teplo – v druhé polovině napadlo hodně sněhu.

1923 nový zvon do kaple od firmy Červený – Hradec Králové ( 2.2.73,- Kč )

1924, dne 5.6. založen požár v chalupě Julie Dostálové č. 19, když byli na poli. Požár včas uhašen. Pachatel F. Vápeník z č. 20 ( soused ) 20letý uznán choromyslným a umístěn v ústavu v Bohnicích.

1924 J. Kadlec vystavěl dělnický domek o 7. místnostech č. 33 na Zahradách.

1924 vysázeno 54 jasanů u okresní silnice

1924    postavil Jindřich Mlynář pro výměnkáře dům č. 5 – výměnek

1925    vystaven druhý dělnický domek č. 34 „Na Zahradách“, v hlavní budově č. 2 vystavěl p. Kadlec místnost pro lokomobilu a kancelář

18.7.1925    v 1 hod. v noci požár v č. 2  továrna J. Kadlece. Shořelo asi 20 q umělé bavlny.

3.10.1925 – jednání komise o stavbě silnice Jimramov – Sedliště – Borovnice. Podporuje statkář Martinovský, člen silničního výboru

1925 volby do Národního shromáždění

1925, dne 31.12. Soupisy zvířectva : 34 koní, 191 hovězího dobytka, 7 ovcí, 46 koz, 131 vepřů, 103 krá­líků, 719 kusů drůbeže

říjen 1927 volba starosty, zvolen Josef Matějů, Josef Lidmila – náměstek, radní : Josef Zezula, Frant. Soukal

1928 sebevražda Ant. Lidmily (č. 7) léčen na nervovou chorobu. Byl stár 48 let. Starosta v letech 1914-23

1928 požár č. 20 ( F. Tobiáš)

1928 požár č. 19 (Soukalovi)

1.5.1928 – opět v č. 20

1. světová válka

1914-18   Během válečných let bylo 18 odvodů 18-50 letých mužů. Celkem bylo odvedeno 52 občanů obce.

Ve válce padli :

v Rusku                    Musil Josef ( č.p. 31 ), Hnát Václav ( 22 ), Buchta Fr. ( 18 ), Kyselý Ad. ( 5 ), Šesták Jos. ( 17a )

v Itálii                       Škorpík Josef ( č.p. 10 ), Popelka Jos. ( 2 ), Halačka Ad. (4 )

v Srbsku                  Tobiáš Jos. ( č.p. 20 )

v Albánii                  Dostál Jos. ( č.p. 19 )

celkem 10 občanů

V legiích působili :

v Rusku                  Šesták Josef – padl u Zborova, Halačka Josef

v Itálii                      Mašík Fr., Cupal Jos., Šafr Karel

1918                      30.10. přišla zpráva o konci války a vzniku ČSR. Stržena rakouská orlice z trafiky.

Starostové

Vlastníci domů v Sedlištích r. 1926

č. 1                  Matějů Josef a Marie

č. 2                  Kadlecová Božena a Jaromír

č. 3                  Caha Jan a Anna

č. 4                  – „ –

č. 5                  Mlynář Jindř. a Anna

č. 6                  Tobiáš Jan a Žofie

č. 7                 Lidmila Ant. a Josefa

č. 8                  Groulík Josef a Josefa

č. 9 a 10        Škorpíková Anežka

č. 11 – 13       Lidmila Josef a Marie

č. 12               Mašík Jos. a Frant.

č. 14               Puchar Frant. a Frant.

č. 15               Zezula Frant. (?) a Antonie

č. 16               Hanusová Frant.

č. 17               Zezula Jos. a Růžena

č. 18               Janáček Filip – bydlí v Trhonici č. 1

č. 19               Soukal Frant. a Ftant.

č. 20               Tobiáš Frant.

č. 21               Cupal Josef a Anna

č. 22               Hnátová Amálie

č. 23               Sklenář Fr. a Frant.

č. 24               Fajmon Silvestr a Josefa

č. 25               Tobiáš Josef a Anna

č. 26               Tomšů Frant. a Aloisie

č. 27               viz 25

č. 28               Němcová Růžena

č. 29               Brabec Jan a Anna

č. 30               Šauer Vincenc a Josefa

č. 31               Musil Jos. a Marie

č. 32               Vápeník Jan a Josefa

č. 33 a 34     Kadlec Jaromír ( dělnické domky )

V roce 1869 – 1880 byla obec Sedliště součástí obce Trhonice, poté samostatně až do roku 1965, kdy se stala obec součástí Jimramova, dodnes. Územní reorganizací, která přišla s rokem 1960, byla převedena příslušnost pod okres Žďár nad Sázavou, kraj Jihomoravský. Novým územním upořádáním v roce 2004 jsme byli zařazeni pod region „Vysočina“ se sídlem v Jihlavě.

[1] zdroje : Registra urbární 1552, Gruntovní kniha Sedliště, Modřec, Široký Důl 1557 – 1587, SOA Litomyšl, archiv města Poličky II/236, Ottův slovník naučný a Josef Pilnáček „Staromoravští rodové ( Brno 1972 ), Antonín Hájek „Královské věnné město Polička do roku 1838 ( Polička 1890 ), výtah z obecní kroniky, “Sedliště – Historie a současnost” se svolením autorky Marie Lidmilové (https://goo.gl/zZyTrW)

[2] tento časový odhad uvádí J.F.Svoboda v knize „Vlastivěda moravská – Novoměstský okres“ ( Brno 1948 ), str. 400

[3] majitel sedlišťské rychty viz „Vlastivěda moravská – Novoměstský okres“ ( Brno 1948 ), str. 400

[4] informace o koupi rychty uvedena v knize J.F.Svobody „Vlastivěda moravská – Novoměstský okres“ ( Brno 1948 ), str. 401

[5] moje poznámka